CESTA DO NEPÁLU

prožitková Cesta

Po loňské úspěšné cestě pojedeme po roce do Nepálu ještě jednou…

Po příletu do Kátmandú se aklimatizujeme v hlavním městě a pak postupně procestujeme místa Nepálu, jako je NP Chitwan se slony, krokodýly a nosorožci, v NP Annapurna se vydáme na několikadenní trek Himalájemi, v Bodhnatu zažijeme tibetskou komunitu, buddhistické kláštery a největší asijskou stúpu, ve Svayambhunathu budeme svědky pálení mrtvých na ghátech. Ochutnáme národní jídlo – knedlíčky momo, potkáme se s Nepálci, přírodou, kulturou i vlastním nitrem. Čekají nás rozjímavá silná meditativní místa i dávka divoké přírody a dobrodružství.

Nepál je malá horská země s mystickou přitažlivostí, nejvyšším pohořím světa, rodištěm Buddhy, staletými kouzelnými chrámy, pagodami z červených cihel, středověkými památkami, divokými národními parky, tibetskými kláštery, rituály, svobodnou kulturou, slavnostmi, modlitebními praporky. Uctiví Nepálci nás přivítají pozdravem namasté, což znamená Bůh ve mně zdraví Boha uvnitř tebe.

Cesta je zaměřena pro lidi, kteří chtějí poznat kus Nepálu během dvou týdnů, potkat se ve skupině s druhými, vstoupit vlastníma nohama na silová místa této země, potkat se s částmi sebe sama, prožít cestu jako poutník, ne turista. Cesta je pro lidi, kteří se nebojí trochy možného nepohodlí a námahy.

Předběžný program:

1.den – odlet z ČR, cestou seznámení navzájem, informace o Nepálu

2.den – přílet do Kátmandú, ubytování,

3. den – výstup na kopec Swayambhunath – Opičí chrám (UNESCO), prohlídka Kátmandú (UNESCO)

4.den – přejezd do Pokhary, ubytování v některém hotýlku v Lakeside, vyřízení permitů pro vstup k Annapurně, západ slunce nad jezerem

5.den – brzy ráno výstup na vyhlídku Sarangot – výhled na Himaláje, vyzvednutí permitů, přejezd do Lumle – vstup do NP Annapurna, přejezd soukromým tranzitem až do Ghandruku (1.940 m n.m.), trek do Bhanuvy (2.050 m n.m.)

6. den – pokračování treku do Deurali (3.200 m n.m)

7. den – výstup do Base campu Annapurny (4.130 m n.m)

8. den – sestup zpět do Deurali
9. den – sestup zpět do Bhanuvy

10. den – zakončení treku, přejezd zpět do Pokhary

11. den – přejezd na jih do Sauráhy, ubytování v hotelu, kde mají své slony, vycházka za pozorováním slonů a nosorožců, návštěva sloní farmy a farmy slonic se slůňátky, západ slunce nad krokodýlí řekou

12. den – den v NP Chitwan – jízda na dřevěné kánoi po krokodýlí řece, procházka džunglí s průvodcem, pozorování zvěře, safari džípem

13. den – jízda na slonech, koupání se slony, odpoledne přejezd do Bodhnatu (UNESCO) – největší asijská stúpa, obcházení stúpy, pozorování života tibetské komunity

14. den – dopoledne návštěva tibetského kláštera Kopkan, odpoledne hinduistické místo Pashupatinath (UNESCO) – pálení mrtvých na ghátech

15. den – přesun do města Bhaktapur – pozorování středověkého života v uličkách, návštěva základní školy

16. den – chrám Čangu naraján (UNESCO), přesun zpět Kátmandú , poslední nákupy

17. den – přelet do ČR

Doprovodný program:

Na zajímavých a silných místech budeme pobývat, zpívat mantry a písně, sdílet v kruhu, číst o historii, náboženství, a pozorovat život. Po večerech budeme malým dataprojektorem na zeď v pokoji promítat tematické filmy nebo sdílet své vnitřní prožitky a číst příběhy z himalájského prostředí. Bude-li čas a zájem, budeme občas cvičit. Některý den se mohou dít v kruhu i konstelační náhledy. Havran Poustevník bude propojovat cestu s astrologií, její moudrost se nás dotkne.

Cestu vede: Markéta Černocká a Štěpánka Trenz

Skupina: cesta je plánovaná pro skupinku 13 osob.

Rozpis ceny:
10.000 Kč – příspěvek za Cestu (organizace, lektorování, program, průvodcování, zařizování, chystání…).

18.000 Kč – Balíček na pobyt v Nepálu – ubytování, doprava po Nepálu – autobusy a taxíky, vstupy do všech památek, vstupy do národních parků, sloní safari, džípy, kánoe, permity, povinné místní průvodce na některých místech, uvítací a rozlučková večeře, ranní čaje, další společné večeře. Pokud se balíček nespotřebuje celý, bude vám jeho zbytek ke konci cesty vydán v rupiích pro vaše nákupy. Cena byla ponechána stejná jako loni, kdy jsme měli velký přebytek, který je nyní nechán jako rezerva.

Celkem tedy 25.000 Kč + letenka a vízum (cca 20.000 Kč, jak se povede koupit letenka).

Počet dní Cesty: celá cesta zabere 17 dní, z toho se budeme snažit o 13 dní pracovních + dva víkendy. V Nepálu pobudeme 15 dnů s ohledem na 15denní vízum.

Víza
Všichni cizinci s vyjímkou Indů musí mít vízum. Získáme ho po příletu na Tribhuvanově letišti vyplněním formuláře a přiložením fotky. 15denní vízum stojí 30 USD.

Ubytování: Guesthousy – pokoje po dvou až třech lidech, ložní prádlo, ručníky, toalety a teplé sprchy. Na treku v Himaláji jednoduché ubytovny.

Stravování:

Z vlastních zásob a v místních restauracích. Ráno zajištěn společný čaj, přes den možnost nákupu potravin v obchodech a jednou denně navštívíme společně levnou restauraci či něčí kuchyň. Ceny jídla jsou o dost menší než v ČR. Na treku stravování u místních lidí a ze surovin nakoupených v Pokhaře.

Doprava po Nepálu:

Z letiště, na letiště a na vyhlídku Sarangot taxíkem, krátké vzdálenosti místními autobusy, dlouhé vzdálenosti turistickými vybavenými autobusy nebo soukromým tranzitem. Po horách pěšky, v pralese džípem, na slonech a po řece v dřevěné kánoi.

S sebou:

Platný cestovní pas, letenku, baterku, 2 pasové fotky, dobré boty, lehké oblečení přes den, svetr a teplé oblečení na večer, láhev na vodu a malý batůžek na výlety. Na jih: pokrývku hlavy, opalovací krém, plavky. Do hor: tenký spacák, bundu, pláštěnku, nepromokavý obal na batoh… vše včetně dalších věcí je možné koupit až na místě v obchodech pro trekkery, levně.

Dále se může hodit malý plynový vařič, ešus, sušené potraviny, osobní lékárnička, mobil s nabíječkou, sladkosti, zápisníček, foťák.

Počasí:
Jako u nás na jaře v dubnu/květnu. Může i zapršet. Kalhoty, tričko s dlouhým rukávem, sandály. Na jihu teplo na tílko a kraťasy. V horách přidat svetr, šátek na hlavu, bundu, pohorky – sníh.

Čas:

Posun o 5 hodin a 45 minut. (Aby bylo jasno, že Nepál není Indie, kde je posun o 5 hodin a 30 minut).

Elektřina:
Zásuvky komatabilní s našimi nabíječkami. Dodávka elektřiny se velmi zlepšila za poslední roky, ale i tak se může stát, že ne vždy je možné dobít si své mobily, počítače nebo pořádně rozsvítit.

Peníze:

Nepálskou měnou je nepálská rupie (NPR). Aktuální kurz najdete na internetu. V Nepálu je lze směnit k bankách z dolarů.

tady je odkaz na film CESTA DO NEPÁLU: https://www.youtube.com/watch?v=27B7qTdJ…

Přihlášky k březnové Cestě: Markéta Černocká, 776 662 435, jezi@centrum.cz
Tato skupina už má od konce října koupené letenky, ale je ještě několik volných míst, na něž se můžete přidat. Únorová skupina je už zcela přeplněná.

Zápisky účastníků z loňské Cesty do Nepálu:

Po příjezdu domů jsem si uvědomila, že je mi smutno po vás po všech. Po společném sdílení, smíchu, putování. Pak jsem seděla s mojí rodinou a synovci, kteří si ke mně sedli a tiše poslouchali vyprávění. Od tety paniky, která přece necestuje. Já se houpu na Nepálské vlně. Na přístupu, že nic není problém. I když se to na mě sype ze všech stran. Volala jsem Pepíkovi, jak zvládá časový posun: „Dobře, udělal jsem si druhej den čtyři kopce a zítra mám angličtinu. Já to tak neřeším.“ Každej z vás jste mě obohatil. Děkuji za všechno vyprávění a za ukázku tolika přístupů k životu. Můj panickej strach z cestování a výšek zmizel. Bylo to nádherný. Plný emocí, zážitků. Strašně moc jsem si odpočinula, nabrala sílu. Děkuji. Pavla

Nové zážitky a dojmy z cesty do Nepálu se pozvolna propojují, přestávají vyčnívat, stávají se samozřejmou součástí. Děje se to v podobném tempu, jako se vrací mé dřívější spací návyky. Ještě se mě drží ranní brzké vstávání v 5 hodin každé ráno. Batohy přivezli v pondělí. Vybalila jsem a čerstvá vůně Nepálu zalila celý dům. Jakoby cesta neskončila. Už jsem zapomněla, jak voní. I deník jsem našla, ale čas čtení byl pryč. Zážitky mám v sobě a vrací se v převlečení. Třeba když zaslechnu zvuk auta a uvědomím si, že slyším jen jedno auto, a že za celou cestu přes centrum města nikdo nezatroubil. A ty odpadkové koše co jich máme všude kolem. Není to srovnávání, jen návrat tam a návrat sem. Vidím svět tady trochu jinak. Jsem naplněná. Ani moc, ani málo. Můj obraz světa se doplnil o další kus. Jsem vděčná za cestu a všechno, co jsem na ní potkala, jsem vděčná za to, že nekončí, že prolíná minulé a budoucí. Děkuju za takovou příležitost, za průvodcovství a všechnu péči. Namasté. Blanka

S ohledem na opožděné vybalování kufrů jsem teprve před třemi dny rozdával v rodině dárky a nepálská atmosféra se vrátila. Bylo opravdu moc hezký. Nejvíce vzpomínek, které budou lákat na návrat, je na hory. Ale samozřejmě nejen. Smog a nakupování v Kathmandu, ubytování v Pokhaře, vyhlídka Sarangkot, v horách již krásné cestičky, lávky, koupání, vyhlídka Poon Hill a nejen, pak národní park Chitwan a malebné historické městečko Boudhanathu. Toť tak stručně z toho, co se vrací za zážitky. Důležitá je ale s kým tam člověk byl a za to bych rád všem poděkoval. Nejprve jsem měl z 15ti členné výpravy obavy, ale rozplynuly se velmi rychle a bylo s vámi moc příjemně, až na ty šachové prohry v letadle s Markem – né, i ty byly poučné. Petr

*7. 3.* | Kathmandu – z hostelu pěšo na Swayambhunath, čerstvá kokosová voda, Elvíra lákající opice na české pletýnky; seznamování s hinduismem i buddhismem; roztomilý bizárek v National History Museum, o kterém Lonely Planet píše jen pravdu; večerní prohlídka nejvýznamnějších památek, air pollution nejvyššího kalibru, smrádek, bujný pouliční život, troubící motorky všude kolem; bolest hlavy z jet lagu, zítra brzká vstávačka na bus do Pokhary. *8. 3.* | Cesta busem z Kathmandu do Pokhary po těch nejprašnějších tankodromech, 9 hodin jízdy, po příjezdu ubytko ve více než příjemném hostelu Peace Eye ve čtvrti Lakeside, oblíbeném českými horolezci; výborný jídlo. *9. 3.* VELMI brzké vstáván na fantastický zážitek – východ slunce nad horami z vyhlídky Sarangkot. Slova jsou zbytečná, to se musí vidět na vlastní voči! A vyrazili jsme! První den 5denního treku směr Ghorepani /Poon Hill 1000 výškových metrů, čím výš, tím šťavnatěji, první nocleh v úžasném guest housu Tikhe Dhunga (cca 1400 m.n.m.). *10. 3. *| Druhý den našeho ladies treku, spíme v Ghorepani, po 1400 výškových metrech (bambilion schodů) ještě výšlap dalších 400 na Poon Hill (3200 m.n.n.) kvůli těm významnostem, leč byla oblaka. Jinak nádhera: dvojitá kaše k snídani, obří rozkvetlé rododendrony – národní strom, a další voňavá květena všude kolem, bujný prales, skvělá společnost, excelentní večeře – opět dhal baat, miluju. Čtení ze Siddharty. *11. 3.* | Ráno podruhé na Poon Hill, nahoře VÝHLEDY!!!! Good morning, Himalaya! Užily jsme si tam krásnou půlhoďku s masalou, nikde nikdo. Radost až na kost. Třetí den treku jsme tedy nastoupali opět 1000 výškových, ucaprtaný jsme snad všichni. Bylo to nahoru, dolu, nahoru, skončili jsme ve zdejším Himalaya Guest House. Cestou vodopády, květinky, mraky, mystický zkroucený rododendrony, hra slunečních paprsků, nádherný výhledy do zamlženýho údolí, místy mountains. Taky pár z Chille, který budeme potkávat ještě mnohokrát, míří do Annapurna Base Camp. K večeři opět dhal baat – opět epesní záležitost. *12. 3.* | Čtvrtý den treku: časné vstávání se vyplatilo, jižní Annapurna se nám ukázala v celé kráse. Poté zahájení klesání přes 1500 výškových metru během 12 km. Nejdřív přenádherným lesem s rozkvetlými radostmi, i opičku jsem viděla, vůně jasmínu, zpěv ptáků, skvěloba. Pak změna krajiny, políčka, Přemysl Oráč, chudoba a nová prašná silnice pro turisty. Zakempili jsme u řeky Modi v Syauli Bazaru. Nejšpinavější ubytko, alergie na psy, ale zase FANTASTICKEJ dhal baat. A spala sem jak mimino. *13. 3.* | Zakončení ladies treku – po obdivu vyčuhující Mačapučáre už jen chůze podél řeky Modi do Birethanti na bus. Příjezd do Pokhary do Peace Eye, kde máme věci. A sežrali jsme toho tolik, ze bychom měli zítra vyrazit na další trek. V Pokhaře ještě výjezd na World Peace Pagoda. „Silence“ bych zavedla na více místech, a do trošku bizarní hinduistické jeskyně. Večer zase obžerství. PS: merino je vskutku boží materiál. *14. – 15. 3.* | Dva dny jsme strávili v Sauráze, kde je vstup do Národního parku Chitwan. Not my cup of tea, srdce zůstává v horách, navíc si tu připadám jak zhejčkanej zápaďák. V kanoi jsme se projeli po krokodýlí řece, viděli spoustu ptactva, to bylo poklidné. Pak jsme vstoupili do jungle plné šustivého popadaneho listí. No rhinos, thanks god. Pět hodin jsme jeli jeepem po safari a nosorožce už potkali. Taky slona a vzteklou opičku, která auto pronásledovala. A taky řízené vypalování sloní trávy. A mnoho pávů! Vlastně mě překvapilo, že přirozený prostředí pro našeho zámeckýho ptáka je takovej „bordel“. Večeře samozrejme skvostná. *16. 3.* | Ráno část skupiny jela na projížďku na slonech po džungli. Přijeli nadšení. Pak následovalo koupaní se slony. V poledne vyrážíme po zdejších tankodromech k Boudhanath stupa – Buddhist temple in Kathmandu, This is one of the most sacred sites in Tibetan Buddhism outside of Tibet. Tak to se těším. Dvě noci jsme spali v Boudhanathu, útočišti tibetských mnichů v Nepálu. Zdejší stupa je krásná, ráno vyzdobená čerstvými květy, večer zahalená v kouři z páleného jalovce, rozsvícené lampičky všude kolem. A stovky a stovky lidi, co si ji (správně 108 krát) po směru hodinových ručiček obchází. Jste sice v Kathmandu, ale uličky měly úplně jinou atmosféru, nejen proto, že vše večer zavírá v deset. *17. 3.* | Dopoledne jsme šli navštívit cca 60 let starý buddhisticky klášter Kopkan, kde nás provedl jeden z mnichů, co zřejmě vede lekce smání se vlastním vtipům. Velmi příjemné prostředí, krásná zahrada, člověk byl vysoko nad městem a jeho věčným prachem. Zato odpoledne nás čekal Pashupatinath, prý nejposvátnější hinduistické místo v Nepálu. Už cesta k němu byla zážitek, poprvé v životě jsem si dobrovolně nasadila FFP2, který jsem náhodou našla zapomenutej v krosně. Smrad, hluk, chaos, psi, motorky, klaksony a to všechno dokola, aby pak člověk došel na místo, kde hinduisti pálí mrtvé na ghátech a ostatky pak smetou do posvátné řeky Bagmati. Posvátnou řekou rozumějme páchnoucí, takřka netekoucí černou odpornou stoku plnou odpadků. Pozůstalí se loučí dlouhým a zřejmě složitým rituálem, do toho šílenej smrad, kouř, všude opice, co sežerou cokoli, loudíci psi, holubi, krávy. Pashupati je inkarnace Šivy – Pán zvířat, žebračky s miminama, olezlí „svatí muži“ sádhuové, kteří se celej den t válí ve vlastní špíně a jejich největší byznys je vybírat love, když se s nima někdo vyfotí. Černota, zašlá špína všude, kam se podíváš. Nenapadá mě příšernější místo pro konáni posledního rozloučení. A za 1000 rupii se na to můžete jit koukat jak na letní kino. Za návrat ke stupě jsem byla fakt vděčná. Uf! *18. – 19. 3. *| Den a kousek jsme strávili ve velmi zajímavém (a při zemětřesení ve 2015 velmi poničeném) cihlovém středověkém městě Bhaktapur. Cestou jsme se ještě stavěli u Changunarayan, chramu v UNESCO. Markéta nás v Bhaktapuru protáhla po hlavních trasách i zapadlými uličkami, objednala nám všem krále jogurtů – džudžu, který se jí z malých vypálených „kvetináčků“, které se pak vyhodí. Pottery je zde tradicí. A taky nám objednala po vlastní zkušenosti z minula raději hotel s pokoji DELUXE. Díky! Druhý den dopoledne jsme prohlídku dokončili a mně se začalo chtít z města pryč. Jako skupina „teachers…mostly“ z České republiky jsme navštívili zdejší školu, kde jsme předali trochu peněz a sladkostí. Děti nám zpívaly a my jim. Vedle školy tuny odpadků, smrad. Viděli jsme opět tolik špíny a tak páchnoucí řeku, že už toho bylo pro mě dost. Hinduismem jsem byla již plně nasycená, a to jsem jestě netušila, co mě čeká odpoledne. Cestou do Kathmandu jsme měli zastávku v Dakshinkali, posvátném hinduistickém poutním místě. Tvl. naprostej bizár. Chrám zasvěcený bohyni Kálí, který se tam kazdý úterý obětujou na špalku kuřata a kozy. Ty pak veřící spapkaj při pikniku. Místo jak ze špatnýho hororu, lunapark, kde se par metrů od chrámu pálí obří hromada odpadků, psi seroucí do posvátné řeky/loudící něco k snědku. Do hostelu v Kathmandu jsme se vraceli jak domů, koupelna mi po 14 dnech jinačích zážitků připadala najednou úplně v cajku. Poslední večeře byla hlavně o naanech. Poté jsme se sešli u obřadního stolu, kam nám Markét vyskládala dárečky a zbytky peněz, abychom poslední den naší cesty, mohli konečně začít praktikovat 3. nejrozšířenější náboženství v Nepálu – turismus. Namaste. Ještě jednou vám všem moc děkuju za úžasnou a pro mě tedy neskutečně přínosnou cestu!! Cítila jsem se s vámi moc dobře. Markéto, seš úžasná průvodkyně, slovy Máry – jen tak dál. Katka