Napište svůj komentář

Existuje UFO? Jak vypadá setkání s ním? Jsou nějaká vědecká studia o setkání s UFO? Kde o tomto tématu zjistit víc a kam se vydat na takové setkání? To a mnohem více se dozvíte v článku Bernadety Hodkové, která kontakt s mimozemskou inteligencí zažila (nejen pod horou Monte Perdido) a otevřeně s námi sdílí své prožitky a zjištěná fakta.

Jak to všechno začalo

Při dlouhém nicnedělání posledních pár let jsem doma v Baskicku v Krásné hvězdě (Izar Ederra v baskičtine je skutečné jméno našeho domu)  mezi Atlantikem a Pyrenejemi přečetla obsáhlou publikaci Beyond UFOs (Co stojí za létajícími talíři, 2018 Edgar Mitchell Foundation into Extraterrestrial and Extraordinary Experiences, Dr. Rey Hernandez, Ph.D. Rudy Schiled, FREE, a 501c3 Academic Research Foundation).

Jedná se o rozsáhlé, téměř osmisetstránkové vědecké dílo (a to je teprve 1.díl!) shromažďující více než 3.500 případů setkání (! pozor, setkání, nikoli jen pozorování) s mimozemšťany, kteří jsou v této knize nazýváni "nepozemské inteligentní entity”. Protože jde o vědeckou publikaci, UFO se tu nazývá UAP (Unidentified Aerial Phenomena – Neidentifikované vzdušné úkazy) a to proto, že NASA kvůli odtajnění název změnila.

Kniha obsahuje výpovědi obyčejných lidí, kteří odpověděli na sedm set výzkumných otázek o setkání s neobyčejnými jevy. Ty byly kladeny tak, aby se dalo rozpoznat, jedná-li se o prožitky pravdivé či nikoli. Popisy těchto prožitků a odpovědi mě zaujaly i v souvislosti s výpověďmi klientů Dolores Cannonové, ktera napsala sérii knih Convoluted Universe (v češtině vyšla jedna). Jsou to přepisy sezení lidí v hlubokém hypnotickém transu, kterým Dolores asistovala. Mé vlastní shodné zkušenosti s výpověďmi ze "Spirituální regrese mezi životy" (tedy podobnosti výpovědí úplně běžných lidí z různých částí světa, s nimiž jsem pracovala), mi následně nedalo spát. Znovu ve mně ožila má stará zvědavost – jak se tomu dostat. 

Stará touha - jak se k tomu dostat -  mě v roce 2005 dovedla od knížek Michaela Newtona Cesty duší a Osudy duší ke studiu v Anglii. Než ale člověk vystoupí na vrchol Mount Everestu (jak říkám cestě poznání duše), aby se podíval z výšky a bezpečně se vrátil zpátky, musí velice pilně cvičit. Začala jsem s reiki před více než 20 lety v Praze a po přestěhování se do Francie v roce 2005 pokračovala. Zvědavost odhalování vlastních schopností na cestě k porozumění vlastní duši jsem musela projít výcvikem Klinické hypnózy a celým dlouhým náročným studiem a léčením pomocí Regresní terapie podle Andy Tomlinsona, absolventa školy Michaela Newtona až ke Spirituální regresi mezi životy v Regresní akademii (Regression Academy) ve Velké Británii. 3 roky jsem létala z Biarritz do Anglie a učila se o existenci těla a duše a o léčení. Zkratky na Everest, ba ani na ten duchovní, neexistují. Do určité výšky vás sice může vynést helikoptéra (ve smyslu látek navozujících změněný stav vědomí), ale konečný výstup, postupné léčení, to každý prochází sám. 

Až teprve potom jsem dostala větší obraz o tom, jak to se mnou doopravdy je, proč, jak a s kým tady na Zemi a jak, proč a s kým na úrovni duší. A tak dále. Tohle byl můj Everest. Dnes vím, jak se na něj dobře připravit a vybavit, jak počkat na „příznivé počasí” až se „nebeská brána poznání otevře”. Doprovázím Spirituální regresí mezi životy zvědavé odvážné a pátrající poutníky, kteří se v Krásné hvězdě na své cestě zastaví. Učím ty, kdo také chtějí provázet ostatní. Kromě jiného jsem touto převzatou (Regression Academy – Andy Tomlinson) a mnou upravenou metodou provedla výuku čtyř cyklů Holistické a Spirituální regrese i v Čechách.  Pro umění channelingu, tedy telepatického přenosu, si pak někteří dojeli za mnou do Francie. Jak jsem si dodatečně ověřila na setkání a při kontaktu na Monte Perdido, o němž tu budu vyprávět, je třeba dosáhnout určitě „výšky” či „ rezonance - souznění” a pak se vrátit bezpečně do tady a teď s celým tím novým objevem zpátky na zem. 

Mé první setkání s UFO

Mimozemské bytosti se mi tam v Anglii ještě tenkrát neukázaly, musela jsem čekat a pilně pracovat dalších několik let. Při mé práci se tu a tam objeví někdo, kdo o svých bratříčcích z jiné planety mluví. Výpovědi jsou to spíš stydlivé, váhavé, když v hluboké hypnóze rozeznávají spojení a spojitosti se sebou a svou vazbu na planetu Zemi, její stvoření coby planety bohatství druhů zde žijících, ať hmotných či nehmotných. Prožitky jsou velmi autentické, bez jakékoliv nutnosti něco dokazovat. Z takového objevného sezení nebo setkání se člověk pak vrátí ve velké pokoře a tichosti, aniž by měl potřebu rozhlašovat cokoliv o svém původu a poslání. Každé sezení vede k většímu respektu a úctě k ostatním bytostem na Zemi včetně těch lidí, kteří představují největší výzvu. Vede k zvětšenému zájmu a posléze činnostem týkajícím se ochrany planety a jejich druhu, schopnost bezpodmínečné lásky, pohled z „výšky” Everestu duše. Lidé, kteří tuto cestu podnikli, pak v sobě nesou vnitřní mír, navzdory chaosu vnějšího světa. Znalost příslušnosti duše k různým mimozemským rasám není tu, v lidském těle na Zemi, zas až tak důležitá. Nese si kvalitu vibrací a činností, které s ní souvisí. Zážitky tohoto poznání neslouží k budovaní reputace nebo duchovního ega. 

V mých asi 7 letech jsem se svou rodinou jedné letní noci pozorovala veliké oranžové UFO pohybující se zvláštním způsobem mezi obcemi Čakov a Jankov v podhůří Šumavy. Pozdní letní večer, kdy jsme se s mladším bratrancem výjimečně směli také dívat na televizi tak pozdě, se najednou za okny rozzářila oranžová koule, svítila, pohasínala a pohybovala se zvláštním způsobem. Z prvního patra domu na kopci v Čakově č. p. 18 jsme pozorovali, jak ozařuje pole pod ní, ale i vzdálenější pohoří Vysoké Běty, v tichu letní noci. Po pár minutách náhle zmizelo nad Jankovem. Bylo nás šest pozorovatelů, dnes zbýváme už jenom dva. Měli jsme zvláštní pocit úplně cizí, trochu divné přítomnosti. O mnoho let později jsem podobnou přítomnost pocítila v kruhu obilí ve Wiltshire v Anglii. Tam to bylo trochu ohromující a příliš se mi to nelíbilo. 

V přestávkách mezi různými jinými činnostmi běžného života jsem se k tomuto tématu čas od času vracela. A po přečtení knihy Beyond UFOs mi to nedalo a pátrala jsem dál. Cokoliv jsem „náhodou” otevřela, ať už v knihách či na internetu, vedlo rychle dál stejným směrem. V "JÁ JSEM rozhovorech channelingu Saint Germaina" (česky oficiálně nevyšlo, dostala jsem je v mizerném překladu k reiki 3. Saint Germain Foundation ví, proč nechce nechat své věci překládat) mi padla do oka zmínka o Nanebevzatých (Ascended Masters, řekla bych spíš – Vystoupivších Mistrů, neboť nahoru vystoupili sami, nikdo je tam nebral) Mistrech Himálají a Pyrenejí. Pyreneje máme hned za naším domem, a tak jsem pátrala dál. Ve francouzských ani španělských internetových vyhledávačích nic. Různé zmínky o Bílém bratrstvu jak je channelovala Madame Blavatsky, ale nic konkrétnějšího o tom kdo nebo kde. 

Ricardo Gonzáles a mimozemšťané 

O pár dní později mi na YouTube přišla nabídka videa, kde Paola Harrisová, americká investigativní novinářka vypráví o setkání na hoře Shasta. O hoře Shasta v Kalifornii jsem slyšela z první ruky od přátel. Paola Harrisová tu též vypráví příběh jak v Peru, u nějakého jezera, ji místní lidé prosili, ať mimozemšťanům, co se tu pravidelně objevují, řekne, ať jim přestanou brát z jezera vodu. Místní nechápali, že Paola vůbec neví, kde jí hlava stojí. To, co je v Americe (i v Evropě bohužel) stále ještě téma k smíchu, je v Peru a Jižní Americe běžná záležitost. Mimozemšťané existují. Objeví se a berou nám vodu z jezera. Paola pak vypráví o tom, jak na hoře Shasta jí Ricardo Gonzalez pozval, aby asistovala u setkání s mimozemšťany z planety Apu. Ricardo v té době napsal o svých setkáních knížky, z nichž jedna existuje i v angličtině. Knížka Contact From Planet Apu – Beings from the future amongst us (Kontakt z planety Apu – Bytosti z budoucnosti mezi námi) mi tehdy rychle přistála na nočním stolku. Jeho popis a vzkazy Antarela z Apu mi opět připomněly spirituální regrese, které jsem sama vedla, knížky Dolores Cannonové, Mary Rodwellové i vyprávění jedné francouzské dívenky, která takový kontakt zažila. Vyhledávač DuckDuckGo mi našel setkání s Ricardem Gonzalezem v Pyrenejích na hoře Monte Perdido, která se nachází pouhé tři a půl hodiny autem od nás. Nádhera! Byli jsme tam před lety dvakrát s rodinou a pamatuju si to místo jako nádherné. U cesty tam byl kámen, který vypadal jako hlava mimozemšťana. Zíral na nás, až jsme se ho lekli. Moje děti k tomu tenkrát řekly, že tady asi bydlí…

Otevřela jsem další odkaz a vidím tu datum a místo! Španělsky sice neumím, ale online prekládač je můj kolega, takže jsem hned v nadšení napsala organizátorovi akce Diegu Cintasovi. Přihlásila jsem se na setkání "Kontakt, meditace a povídání s Richardem Gonzalezem" ve španělštině. „Mami a myslíš, že mimozemšťani budou mluvit španělsky?” 

Než přejdu k celému tomuto setkání, channelingu, mimosmyslové komunikaci, neuvěřitelné přírodě a pozorování oblohy, musím se zmínit o jiných pramenech, k nimž mě to nevedlo, ač jsou k tématu a přes které moje pozornost pouze přelétla. Zmíním se též o již sdělených vzkazech. 

Kam mě dovedlo mé pátrání 

Při mých pátracích akcích se řídím pocitem v břiše. Když tam není nadšení (ač bych moc ráda a ač si říkám, že tohle bych měla a přesvědčuji sama sebe, že je to určitě dobrý nápad), buď do toho nejdu, nebo vycouvám dřív, než to začne. Věci, které jsou pro mne, mi pak vyjdou samy od sebe. A tak moje pozornost přehlédla nabídku Dr.Stevena Greera a jeho Kontaktu CE5, stejně jako, když jsem ješte žila v Praze, mě zdravě minula výuka učitele regresní terapie podle Hubbardovy Dianetiky. Pominula jsem několik dalších zdrojů včetně jednoho francouzského kontaktéra, ne sice za 3.500 dolarů jako pan Dr. Greer s pěti dny pobytu v poušti, ale za 300 euro za dvě noci v blíže neurčené oblasti Pyrenejí. Při dietě a meditaci, kterou „vás naučím“.... Lidská duchovní ega nemají omezení a pozor na ně.  

Ano, v Pyrenejích se mimozemšťané objevili a objevují a existuje o tom mnoho záznamů. Je tu spousta míst se světelnými úkazy s postavou, nejčastěji interpretovanou jako Panenka Maria. Lourdes (Lurdy) s Naší Paní (Notre Dame) nejsou jediným místem, které si církev svatá přivlastnila. Nachází se hodně pod horami na strategické spojnici historických i moderních cest. Jsou tedy nejpřístupnější poutníkům. Kaplí, kostelíků, klášterů a léčivých pramenů je tu hojnost. Výzvy nabádající k pokoře, lásce a odpuštění jsou všem kontaktérům a vizionářům společné. K těm stále mystickým místům patří bezpočet kromelchů, menhirů, dolmenů a až 30 tisíc let starých jeskynních kreseb, jimiž jsou Pyreneje doslova posety.  

Jezdím a chodím si se spacákem po horách sama. Vím, jak vypadají satelity a jak letadla, meteority, jak hory tvoří počasí, kde se jak mění podnebí. Znám zvláštní světelné úkazy slunce, měsíce, vlhkosti vzduchu a hor. Vím, jak vznikají jaké mraky, žiju přes dvacet let s pilotem, instruktorem větroňů. Vím, jak vypadalo UFO nad Šumavou. Vím, která hvězda je která, i když planety se učím rozpoznávat až teď díky astrologii. Mám zvláštní nechuť k hromadným akcím, takže se při svých výletech vyhýbám jak poutníkům, tak i turistům. Lidé mě ruší. Nechci nikoho následovat, ani nechci, aby někdo následoval mne. Když učím, předám nástroje, ale trvám na tom, aby si každý našel vlastní způsob jak je používat, protože každý máme jiné poslání i schopnosti. Mezi lidmi se držím zpátky, dokud nevycítím možnou příjemnou souhru. Ač to tak nevypadá, jsem skeptik a nevěřím ničemu, pokud si na to sama nesáhnu. Důvěřuji vjemům ostatních a beru je naprosto vážně, což ale neznamená, že věřím v to, co vidí oni. Dost bylo náboženství a následování. Jsme každý svá vlastní bytost s boží jiskrou, která nás tvoří. Zprostředkovatelů není třeba. Hledejme sami sebe. Svoji jiskru. Ricardo na YouTube jednoduše vypráví, co se mu stalo, co se naučil a co pochopil, předává, co vidí a slyší. Vypadá úplně obyčejně, má příjemný a upřímný úsměv, hezký pohled a nesnaží se. Za organizaci setkání je 85 euro, polovina mého týdenního nákupu. Cena včetně benzínu, jídla a kempu je víc než přijatelná. Jedu. 

Setkání na Monte Perdido bylo odloženo ze září 2021 na červen 2022. Někdy se prostě musí počkat, až se nastaví průchody mezi dimenzemi. Tak to chápu.

Channeling, hypnóza, meditace - přirozené schopnosti

Protože značná část mé existence na Zemi spočívá v komunikaci, interpretaci a tlumočení, channeling při spirituální regresi mezi životy mi přišel úplně přirozený. Díky své práci jsem zjistila, že takové komunikace je schopen téměř každý a že to není o nic obtížnější než telepaticky zavolat svoje děti, ať už jdou z vody ven, protože je čas jet domů. Přivoláte domů svou kočku, stejně jako vám máma zavolá v okamžiku, kdy si na ni vzpomenete. Jednou, ještě v době existence bez nutnosti mobilu, jsem telepaticky volala svou neteř, kterou jsem měla vyzvednout v kavárně, ale protože mi dítě usnulo v autě, nemohla jsem vystoupit, abych pro ni do kavárny došla. Volala jsem ji tedy telepaticky, ať sejde dolů do garáže, že tam na ni čekáme v autě. Přišla o 10 minut později s bolestí hlavy, že nechápe, proč měla jít do garáže. S mými dětmi si odpovídáme na otázky ještě nevyslovené, a to i online. 

Mám za to, že doslova plaveme v myšlenkových polích. Jejich nepřítomnost je patrná právě když chodíte třeba po horách, někde sami. Cestou dolů do civilizace se myšlenkové pole zhušťuje úměrně k hustotě obyvatel. Cítím to třeba v letadle před přistáním. S channelingem vlastně vystoupáte nad, nebo jinam, mimo běžné lidské myšlenky a můžete se soustředit na „vyšší” vjemy. Meditace při sečení trávy za účelem něco pochopit či třeba napravit je výborný způsob, jak najít vlastní cestu. Hypnóza, kterou při práci používám, je vlastně asistovaná meditace vleže. Je tím tedy rychlejší a hlubší, můžete se lépe soustředit a rychleji vystoupit z těla. Mozek v transu, ať už ten trans nazveme jakkoliv, neumí současně vymýšlet otázky, sbírat odpovědi a analyzovat je v přítomnosti. Analýza probíhá vždycky z úrovně vyššího vědomí, z „výšky“.

Schopnost rozlišit co brát a co ne, je ještě zostřenější. Mysl ve změněném stavu vědomí navozeném přirozenou cestou bez použití přidaných látek jde upřímně tam, kam sama sebe svým záměrem vede. Komunikace s vyšším já, s duchovním průvodcem, s mimozemšťanem, nebo i sami se sebou v „budoucnosti” může mít podobu obrazů, slov nebo slovních spojení, nebo i celých konceptů, které channelující musí nějak přeložit do lidských slov. Není to žádná velká věda, jen schopnost, kterou jsme vinou civilizace a teď i AI - umělou inteligencí, přestali používat. Teď ji zas pomalu oprašujeme. 

Osobní setkání s mimozemšťany - prožitky mých klientů

Existuje patrně spousta lidí, kteří byli kontaktováni, tedy byli svými mimozemskými příbuznými takto zavoláni. Někteří o těchto kontaktech mluví a díky nim se lze pokusit sestavit vědeckou publikaci. Mám za to, že mnoho lidí o těchto kontaktech prostě mlčí. Slýchávám o nich od mých klientů jen velmi ostýchavě, až když se naše vzájemná důvěra prohloubí. S jejich svolením jsem pár těchto případů uveřejnila ve výzkumu E.T. Experiences, asociace EARTh. 

Můj úplně první případ mě jako začátečnici úplně vyvedl z míry. Když mi klient v hypnóze při odvádění cizích energií v holistické regresní terapii po dlouhé odmlce najednou sdělil: „Vidím mimozemšťana.” V duchu jsem vykřikla: “Nééé, jen mi nedávejte mimozemšťana!” Po pár týdnech jsem dělala z tohoto sezení zápis, požadovaný k diplomu regresní terapie v Regresní Akademii. Nahrávka, kterou jsem při něm pořídila, jednoduše zmizela. Jako obvykle jsem jako začátečnice i toto sezení zapisovala doslova. Můj běžný rozházený rukopis. A náhle nezvykle úhledně, téměř tiskacím písmem, byl zapsán dialog s tímto mimozemšťanem. Doslova tak, jak ho klient channeloval. Ve zkratce řekl, že je s klientem kvůli jeho emocím, že je studuje, že je tu na Zemi na studiu, jehož předmětem jsou emoce. Na mou otázku jak se k němu dostal, odpověděl, že se k němu přidal v lese, když se klient cítil smutně. Zaujalo ho to, a tak s ním zůstal. Ostře jsem namítla (vždy za všech okolností hájím klientovo pohodlí), že klient ho nepozval, že tu na Zemi máme svobodnou vůli a že u něj tudíž nemá co dělat. Mimozemšťan se omluvil, slušně poděkoval a odešel ke svým. Zbytek sezení byl napsán doslova zas mým obyčejně rozházeným rukopisem. Zírala jsem poděšeně na svůj zápis. Rozhovor s mimozemšťanem v mé paměti prostě neexistoval. Ani můj klient, kterému se po sezení značně ulevilo, neměl o mimozemšťanovi žádné povědomí. Originál zápisu sezení též zmizel, jen ten přepis existuje.

Setkání na Monte Perdido

Cesta do národního parku Ordesa – Monte Perdido, ve španělské části Pyrenejí se tedy uskutečnila v červnu 2022. Jmenuje se Kontakt s mimozemskou inteligencí, meditace, Richardo Gonzalez. Kamarádka, které jsem se o neobvyklé akci zmínila, si dala na čas, ale řekla ano a do hor se těšila. Já byla za odvážnou, byla jsem rozhodnuta jet i sama. Vzaly jsme stany, plážové židličky, spacáky a trochu jídla. 

V národním parku Ordesa se nesmí stanovat jinde než v kempu Pineta. Spát pod širým nebem nepřichází v úvahu, protože parkem projíždějí hlídky téměř bez ustání. Rozhodly jsme se, že neznalost španělštiny pro nás nebude překážkou. S mimozemšťany se komunikuje telepaticky, s lidmi úsměvem a gestikulací. Pineta je údolí s průzračnou ledovcovou říčkou Cinca tekoucí z pohoří Monte Perdido - Ztracené hory. Ztracené, protože vypadá, jako by jí chyběl špičatý vrchol. Pineta je ve výšce 1300 mnm a Monte Perdido se tyčí se svými vodopády do výšky 3355 mnm. Omamná vůně borovic a vedro 30° C, sucho a slunečno. Našimi organizátory jsou Diego, který vypadá jako bodrý středověký mnich z blízkého kláštera v provincii Hueska a Rosa, jeho paní s veselýma očima, které vidí skrz a s ohromným křížencem psa pyrenejského. Něco jsme pochopili o tom, kdy a kde se máme všichni večer sejít. 

Pod kempem se rozkládá louka ohraničená stromy. Slunce právě zapadá za vrchol skalnatých hor. Sešlo se na 200 lidí, každý se skládací židličkou, někteří se znají a srdečně se zdraví. Španělština je hlučná a malý dav dělá v přírodě docela rámus. Ricardo se představuje, mikrofon funguje, sedíme a užíváme si pohody. Ochladilo se, pozorujeme jeden druhého. Jsme tady. Uvidíme JE? Přijdou nám zamávat? Hádáme s kamarádkou, co Ricardo asi říká. Kromě nás dvou tu anglicky nikdo nemluví. Připadáme si jako malé holky na dobrodružství, ačkoliv je nám oběma hodně přes 50. Lidi se usmívají a kromě borovic a rosy v trávě je cítit klid a pohoda. Jsme tady skoro sami. Kemp je plný účastníků setkání. Před stanem si s kamarádkou ještě otevíráme červené víno Syrah z vedlejší Navarry. Chutná jako skalnaté hory i s borovicemi plnými slunce. 



Ráno jsme ještě stihly dos café con leche - dvě kávy s mlékem - v kempové kavárně a všichni se se židličkami zase usazujeme do kruhu pod stromy lemující louku. Bude vedro, slunce pálí, všichni se usmívají. Každý jsme jiný. Podle oblečení, líčení, židličky, fotoaparátu, bot, klobouku, čapky, lahve na pití, jsme se tu sešli ze všemožných míst. Připomíná mi to scénu z filmu Blízká setkání třetího druhu. Všichni, kdo měli nějakou předtuchu a vnímali volání, se navzdory překážkám sejdou u přistávací plochy za Ďábelskou horou a čekají, čekají, až přiletí. V tu chvíli je možné všechno a všechno je v pořádku.   

Ricardo vypráví o svém prvním zážitku s Antarelem z Apu. Mluví velmi srozumitelně. Ze svého příběhu však poví jen kousek, asi má pocit, že na nás nesmí spěchat. Chápu, že je třeba se připravit. Antarel je přes 3 metry vysoká biologická entita z planety, jíž říká Apu. Ivika je menší a oba vypadají jako lidé. Někdy se jedná o hologram, jindy však přicházejí osobně vždy na smluvené místo a ve smluvenou dobu na určitá místa na planetě Zemi. K setkání je třeba určitých klimatických podmínek, protože dýcháme stejný vzduch. Jejich energie je mnohem silnější a jiná nežli ta lidská tu na Zemi, proto je třeba opatrnosti z jejich i naší strany.  

Ricardem vedená meditace, vestoje s rukama do prázdného středu. Rozumím tu každému slovu a mám pocit, že se ani nedotýkáme země, ale vůně borovic, šumění vodopádu a jiných sfér. Nádech, zadržíme, výdech… Něco v tom našem středu je, i když nic nevidím kromě tetelícího se vzduchu. Cítím tu přítomnost, spíš energii než bytost a ruce mi zčervenaly horkem. Mám silný pocit spojení srdcí všech účastníků. Absolutní mír. Hermanos humanos. Bratrství lidí. Se záměrem rozšíření této energie posíláme do válečného konfliktu vědomí lidského bratrství. V duchu ještě objímám svoje děti a jejich milované a už je polední přestávka. Cože? Tak se neukázali? Neviděla jsem je. A kdybych je viděla, tak asi omdlím. Tak ne. 

Po obědě jedeme místo siesty samy s kamarádkou k ledovcové řece a děkujeme, že jsme se tu na Zemi směly narodit. Nepopsatelná nádhera hry světla v horách a průhledné vodě, skrz zelené listí a zežloutlou trávu, slunce vysává z borovic vůni a doléhá k nám hukot padající vody. Tak jak je to tedy? Bydlí tady v těch skalách? Přemýšlím o mimozemských biologických entitách, neexistenci času, cestovaní vesmírem, o prolínání dimenzí a opakování se civilizací. 

Před tímhle výletem jsem doma vedla dva kurzy channelingu se super paními z Čech a Slovenska. Dozvěděly jsme se toho hodně i o těch, kdo jsou dnes malými dětmi. Všechno mi to teď dává smysl, jakoby se celá planeta převlékala ze starých hadrů do nové kůže, včetně všeho a všech na ní i v ní. Nový oblek ještě dávno není hotový. Tak jako ty duše, které teď přišly odjinud a planetu Zemi neznají, přicházejí s důležitými úkoly, které si samy určily, vybraly si rodiče i podmínky k narození. Jsou to odborníci, ale Zemi neumějí. A tak je jim třeba pomoci naučit se obývat lidské tělo, požívat lidskou potravu, naučit se lidské emoce a nakonec i lidské hry. Takže ti, kdo už to tu na Zemi znají, pomáhají teď jim, aby mohli ti malí na Zemi vykonat to, kvůli čemu sem přišli. Karma je slovo, které se na ně nevztahuje. Ty staré hadry už si neobléknou. Dík, že jsme tady. Zírám do bílých skal. Věčnost. Planeta rezonuje s ostatními planetami i hvězdami. Někdy harmonicky souzní, jindy v kakofonii rozezní tektonické desky, oceány, sopky, pocity, myšlení a přesvědčení. Sluneční činnost ovlivňuje nejen Zemi, ale i celou sluneční soustavu, vibrace, zvyky, energie, magnetickou orientaci a tak dále. Najednou chápu a cítím i astrologii naživo. Hory hlomozí jako buddhistické gongy, zvuky se odrážejí a všechno prostupují. Naslouchám vodopádům a rezonanci okolních hor. Jdu si lehnout do té ledové vody a trochu drsně probudit tělo. 

Odpoledne Ricardo mluví o spoustě věcí, které naštěstí ze stejných zdrojů už znám v angličtině. Zajímavě vypráví o svém Peru, Jižní Americe, o bylinách a duších. Pak se lidé ptají, na téma duší, inkarnace na Zemi i na únosy mimozemšťany. A zase slyším stejnou notu, kterou zní i kniha výzkumu Beyond UFOs. Je jich tu mnoho ras a mají mnoho cílů. Země je jedinečná. Během jejího vývoje bylo mnoho civilizací, které již na této planetě zmizely, zahubily se samy. I Antarel přichází z budoucnosti, abychom pochopili a abychom neopakovali tytéž chyby. Chápu a připadá mi, že nemáme jako lidská rasa příliš dobrý design, přece jen chamtivost, závist nebo žárlivost a touha po moci jsou prostě naší součástí a otiskují se do celých dějin lidstva. Jde tu snad o nějakou genetickou chybu nebo schválnost? Přijde mi to nefér, že se od nás očekává tak drastická změna, s naší genetickou výbavou, nechci se úplně vzdát své marnivosti a chuťi na čokoládu, ani individuálního způsobu oblékání. Miluji lidství. Jsme přeci úžasní! Poslouchám dál, jak sem na planetu prozatím můžou všichni. Nakonec to, co oni dělají nám, děláme my zvířatům tady. Zvedá se mi žaludek, když si připomenu příhodu z první ruky z norské farmy o jehněti znetvořeném ne lidskou rukou. O krabech, ze kterých lidští vědci vymačkávají modrou krev, která slouží jako pojivo v lécích pro lidi. Žraloci bez ploutví jsou jako ti znetvoření, o kterých mluví David Paulides v Missing 411 a Linda Moulton Howeová, sběr genetického materiálu, absence emocí, soucitu, umělá inteligence, zneužití moci. Ricardo pokračuje. Někteří nás chodí léčit, vezmou nás v noci do svých plavidel. Vypráví o vlastním prožitku na Apu plavidle. Připomíná mi to můj sen o kruhovém plavidle nad Zemí, kde jsem párkrát byla. Vzpomenu si na prožitek klienta, kterého takhle bratříčci unesli, aby mu ukázali jak pracovat se světlem. V minulém životě byl lékař a exorcista, v tom současném léčí vibracemi zvuku. Pochopil, jak světlo neviditelné očím opravuje vibrace v těle. Připomíná mi to případy z knížek Dolores Cannonové a výpovědi z publikace Beyond UFO. Vzali je na loď a srovnali jim páteř. Zahojili srdce. Odstranili rakovinu. Implantáty? Ano, stejně jako my čipujeme psy, chtějí o nás vědět, protože se o nás starají, nebo nás sledují. Jako my, když z moře vylovíme žraloka, zvážíme, změříme, dáme GPS a můžeme pak ho dál sledovat, dozvědět se o něm víc a lépe ho takto ochránit. Jak mu asi je, na hladkém stole, v neznámém klimatu, kde s ním manipuluji podivné neznámé bytosti? Zajímavé je, že stejné závěry činí třeba Mary Rodwellová - hypnoterapeutka „UFO lady” v Austrálii. Jakmile se dostaneme za strach, pochopíme, co se ve skutečnosti děje. Je třeba, aby se lidstvo dostalo za strach. Prostě za hranice, které si svým strachem stavíme. Ne přemoci strach ve smyslu vítězství v boji na strachem, nějakého přemáhání, ale ve smyslu vyléčení příčin a pochopení, vedoucího k míru a porozumění. Tím otevřeme hranice svému vzestupu a vývoji v rámci společenství vesmírných civilizací, už bez přístupu škodících vlivů, které tu na planetě naším vlastním přičiněním též existují. Máme tu mnohem víc práce než nějakou karmu, ve které se rádi šťouráme. I to je chyba lidského designu, myslím si, léčení je jen rozplétání energetických uzlů, jimiž jsme sami sebe svázali. Při své práci je vidím. Jsou z budoucnosti? Ano, ano, také. Trochu astrofyziky, kvantové a strunové teorie, Michio Kaku, Rupert Shaldrake atd. Čas je jen lineární průběh současnosti. Moje hlava, ač před sluncem dobře chráněná, má tak akorát. Všechno mi dává smysl. Všechno je. Ačkoliv Ricardo mluví dál, přestávám dávat pozor. Můj lidský mozek se sebou ještě neumí zacházet a v tomto okamžiku potřebuje přísun informací vypnout a zchladit se. Takže až násilí na Zemi skončí, přestanou sem pro genetické vzorky létat? Jiná vibrační délka.

V určitém okamžiku mám pocit, že jsme všichni usnuli, nebo že jsme všichni mimo tělo, v absolutním bezpečí těch ohromných živých hor, v teplé náruči a v dokonalé harmonii tvoříme hmotný i nehmotný celek míru, vědomí celého vesmíru.

Asi 50 metrů ode mne skupinka lidí přehluší mikrofon: „Mira, mira!” Dívejte se! Letadla přelétávají Pyreneje téměř bez přestání, ale tohle je teď na obloze samo. Všichni se na něj teď dívají, jak letí ve velké výšce. Zjevně tam něco vidí. Kolem letadla se něco pohybuje, vidím záblesk, ale než stihnu sáhnout po brýlích a dalekohledu, letadlo i s doprovodem jsou už za stromy. Kamarádka si dala židli stranou, píše si poznámky ke své knížce o dracích a nevšimla si vůbec ničeho. 
 
Přestávka, zpátky do civilizace, kavárna v kempu a café con leche. Po přestávce přeorganizujeme sezení, jak se země otáčí kolem, slunce praží teď tam, kde byl stín. Horko sálá ze skal, ale ptáci zpívají dál a vodopády šumí. Škoda jen, že nerozumím, když se lidé ptají španělsky. Asi bych s tím měla pohnout. Kamarádka nevzrušeně pokračuje v psaní.

Další meditace. Vzkazy přicházejí channelingem. Já ale teď už nic slyšet nechci, mám jen pocit absolutního spojení, jednoty, celku, jsem vůní borovic a hukotem vodopádu, jsem chladem vody a zpěvem ptáků, jsem židlí, na níž sedím, jsem žlutým šátkem ve vlasech paní vedle mě, jsem všemi ostatními sedícími v kruhu, jsem duší a tančím na Zemi se svými nepozemskými přáteli. Jsem. Už nikdy nechci odsud pryč. 

Večeře se koná v restauraci, ale na mě je pozdě, skoro bych už šla spát. Naštěstí mě posadili ke stolu, kde náhodou jediní dva účastníci setkání mluví anglicky. Všichni se představují. Když dojde řada na mě a mou práci, dávám si víno, které je na stole, ačkoli jsem měla v úmyslu si ho nedat. Probouzí mě to. Řeč o mé práci je pokaždé na dlouho, jednoduše se popsat nedá a lidé mají hned spoustu otázek. Vyprávím mezi sousty fantastického pečeného lilku a pán skupině tlumočí, co říkám. Paní z Brazílie s rodinou a přáteli, pán z Mallorky, někdo z Barcelony, u mého stolu věk 40–85 let. Přijedeme za tebou, říkají jako jeden hlas. Společnost skvělá, zábava a velmi opálený, vrásčitý a štíhlý Andreas, který vypadá, jako by na Camino de Compostela žil už několik životů, mě nakonec obejme kolem ramen. „Te quiero Bernadeta, te quiero”… Miluju tě. „I love you, too”, odpovídám.

Po večeři za soumraku bereme židličky do aut a pokračujeme průvodem aut několik kilometrů výš po silnici na parkoviště pod horami. Odtud už potmě dál pěšky jen s baterkami se usazujeme do velkého kruhu na louce přímo pod horou. Meditace na kontakt. Snažím se mít oči otevřené a pozorovat nebe. Je krásné a plné hvězd, Mléčná dráha i satelity a letadla. Cítím vděčnost, že doma v Krásné hvězdě mám tohle představení podle počasí každý večer, ale uvědomuji si posvátnost okamžiku pro lidi, kteří sem přicestovali. Snad kdyby každý na Zemi strávil tu a tam noc pod Mléčnou dráhou, pocítili bychom jako lidstvo mír mnohem hlouběji v nitru. Možná. I když, napadá mě zas, lidská rasa určitě není stvořena jako moudrá. Jsme jakási nedokonalá hybridní hříčka stvořitelů. 

Ricardo vede meditaci, někdo ukazuje laserem na cokoliv, co je na obloze v pohybu. Nádhera boží, ale UFO žádné. Místo abych se nalaďovala na vzkazy svých mimozemských přátel, zápasím se šňůrkou od brýlí a s dalekohledem. Pruh hory jemně září a není to odraz žádného světla, protože tu nic nesvítí. Musím si zjistit, co je to za horninu. Jdeme zpátky, až když nám začne být zima. Ve stanu myslím srdcem na všechny lidi v mém životě. Bylo a je jich hodně. Setkání. Znova mi dochází v kolika skupinách duší jsem a proč, vidím zase tu několikarozměrnou tapiserii duší, které znám a moji spojnici v ní. Ještě prosím o vydatný spánek a posílám radostnou lásku pro mou rodinu, mé děti a jejich milované, cítím, že tak se šíří mír na Zemi.  

Druhý den u cafe con leche se všichni zdravíme, jako bychom se důvěrně znali už z předchozích životů. Totiž možná ani ne tak docela životů. 



V kruhu pak na louce Ricardo se svou nadpozemskou přítelkyní. Jestli je někdo na Zemi z hvězdy Mintaka, tak je to jednoznačně ona dívka jménem Sol. Čtou ze svých channelingů včerejšího večera. Rozumím a těším se. Vybízejí ke čtení či vyprávění vjemů a prožitků další lidi. Ničemu z toho nerozumím, ale stejně se těším s nimi.  Mám pocit, že se mi něco fyzicky stalo. Cítím se tu moc fajn, i když nerozumím jazyku, v kterém se mluví. O to víc cítím jakousi celistvost bytí, i hmotného.  Pak ještě meditace a poděkování s hudbou produkce Mintaka, světlovlasé Sol, uprostřed Pyrenejí pod Monte Perdido. 

Závěrečné rozloučení, nikomu se z louky nechce, připadá mi, že každý září vůní borovic a rozezvučenou vodopády ji nese s sebou tam, kam jde. Setkávám se konečně osobně s Ricardem a anglicky mu vysvětluji, že jsem sice přijela tady kousek z Francie, ale že ve skutečnosti pocházím z Čech. Upřímně se raduje a děkuje, že jsem přijela i přesto, že španělsky neumím. Mluví anglicky docela dobře a říká mi, ať příště přijedu i s českými přáteli. Odpovídám, že určitě a v duchu se divím, co to říkám. Objímáme se, je to síla. Smějeme se a fotka. 



Při pozdním obědě dolaďujeme pozemský kontakt s mým známým z předchozího večera, učitelem z Mallorky, který zakládá Plejádskou školu podle jakéhosi konceptu channelovaného v Peru. Všechno začíná být uspěchané a tak rychle balíme stany a házíme věci do auta. Určitě, jasně přijedeme znova. Jako v únoru 2020, kdy jsem cítila u Atlantiku, že se blíží ohromná změna, zas cítím, že všechno bude jinak. Jakási zcela nová lehkost bytí ve spojení. Sjíždíme dolů, zpátky do Francie a do 35 stupňového vedra. Na dálnici si uvědomuji, že na této jedné planetě je tolik různých světů a že je nutné být dobře ukotven v pozemském těle, pokud v nich chceme cestovat.  
…
V září jsme se s mým mužem a kamarádkou vrátili k Monte Perdido, ale krátkého setkání, které Diego pořádal, jsem se osobně nezúčastnila. Chtěla jsem si projít cesty do hor, pozdravit se a „ohmatat “ si hory, stromy i vodopády. Ledovec na Monte Perdido má namále a až do další doby ledové se nevzpamatuje, kdo ví, jak to tu bude vypadat za sto let. Monte Perdido tu bude dál, ale řeka Cinca? Pár dalších století se sem na Zemi nevrátím, i když... mám ráda lidi! Je tu nádherně! Takže - asi sem zase půjdu... Místo na nebe jsem se tentokrát dívala po houbách, které jsou komunikační sítí celého světa, a fotila je. A napadlo mě pro vás napsat tenhle článek. 

Kdybyste se příští červen rozhodli přijet do národního parku Ordesa a tohoto setkání se zúčastnit, Monte Perdido vás určitě vezme do náruče a něco ve vás změní.

Text channelingu od Ricarda a Sol

Přikládám text channelingu od Ricarda a Sol, jak je uveřejněn na jeho stránkách: 
www.ricardogonzalezoficial.com/articulos

Fenomén UFO / červen 2022
Nová zpráva na Monte Perdido

Při našem setkání-workshopu v Monte Perdido (Huesca, Španělsko) v roce 2022 jsem obdržel následující zprávu, jíž předcházelo několik postřehů.
 
“Monte Perdido, 18. června 2022, 23:38

Ano, pište, jsem Ivika.

Naše přítomnost se podřizuje přesným a nezbytným okamžikům. Pochopili jste důležitost průchodu tímto planetárním procesem tím, že jste věnovali pozornost všemu, co jste se naučili, důvěřovali a pokračovali v pohybu vpřed, překonávali zkoušky a neúspěchy. Ale také kontrolovali včasnou podporu, když bylo třeba. Nejdete tím sami.
Chápeme obavy mnohých ohledně ozbrojeného konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem. V rozsahu našich omezených akcí se pokusíme neutralizovat zneužívání subatomární energie, která je součástí vesmírného zdroje.

Stejně jako při jiných příležitostech jsme sledovali vaše myšlenky. Víme, že přemýšlíte, co dělat. Udělejte to, co musíte udělat právě teď, v tuto konkrétní dobu a nenechte se odradit. Oceňujeme, že se mnozí rozhodli pokračovat, stát pevně, ve spojení a sdílení.

Na Mount Shasta (26.–28. srpna 2022) budeme přítomni a společně upřesníme kroky, které je třeba následovat pro další fázi komunikace a kontaktu.
Jaký je náš názor na nedávné zprávy o odtajnění UFO? Dochází totiž ke střetu zájmů mezi těmi, kdo chtějí naši přítomnost lidem oznámit a těmi, jejichž mottem je nadále realitu kontaktu skrývat. Postupně ale vše vyjde najevo. Světem otřese řetězec odhalení, od vědeckých zpráv o povaze vesmíru a dalších dimenzích až po archeologické objevy, jež lidstvo donutí dějiny přehodnotit. Klíčem bude Peru.

Udržujte své schůzky na Monte Perdido. Je to důležité.

Ti, kdo jsou povoláni k účasti na tomto setkání, budou žít a dostanou i pochopení toho, co budou potřebovat.

Ivika

V blízké budoucnosti podniknou expedici do vymezené oblasti těchto hor. Budou tam tábořit.

Pokud si člověk vybíjí hněv na živlech vesmíru uzavřených ve zbraních ničení, může se stát, že uvidí to, co nikdy předtím. O to více tam budeme, ostražití, abychom minimalizovali dopady a pomohli lidskému druhu se z toho dostat. Bude-li současný ozbrojený konflikt pokračovat, až přijde zima a mráz, dostaví se i zoufalství, které se může proměnit v nebezpečné rozhodnutí. Doufáme v opak.

Antarel „

Závěr

Na závěr chci poděkovat mým neviditelným překladatelům, kamarádce Fioně Robertsonové za spoluúčast, kolegyni Jitce Badoučkové za úpravu textu, Diegu Cintasovi za bezvadnou organizaci, Sol za nadšené svolení k citaci jejích webových stránek a samozřejmě i Ricardu Gonzalezovi za nadčasový nadzemský a pozemský duchovní a mírový prožitek setkání. 

Můj dík patří samozřejmě letacek.cz za možnost zveřejnění.  A vám, že jste dočetli až sem.

Další odkazy a články:

• Informace o UFO na Wikipedii 
• Článek na Wikipedii v angličtině Extraterrestrial life