Příběh o tom, jak karanténa a koronavirus pomohou "odhalit" vnitřního kritika a udělat kvantový skok.
Osobní transformací procházím už nějakou dobu a silných momentů už jsem pár zažila, ať už zdravotní problémy, vyhoření, přestěhování do ciziny, domácí porod v cizí zemi a výchova synka, to každé by vydalo na samostatný příběh :) Dneska chci ale popsat něco, co se stalo celkem nedávno …
Porod synka mi hodně pomohl začít konečně pořádně zpomalovat a vystupovat z akčního principu, mužské energie, kterou jsem žila vesměs před porodem... a přeorientovávat se do ženského receptivního principu. Jenže pořád nějaká část uvnitř mě mi nedovolovala zpomalit plně a jen tak být, užívat si tu pomalou životní fázi s miminkem. Neustále tam někde na pozadí šrotovaly (mj.) pocity, že by něco mělo být jinak, než je; pochyby, že to, co dělám, není dost, nebo dost dobré; pocity, že mi (venku) něco uniká; a hlavně představy, co bych všechno “měla” dělat/ zvládat - synka všemožně rozvíjet a socializovat, cestovat a navštěvovat přátele, podnikat výlety, chodit na hřiště a potkávat ostatní maminky, taky jak s prací, dodělat nedokončený projekt nebo vyřešit, čím se budu živit, když se nevrátím do původního oboru… No prostě pořád něco, co jsem nebyla úplně schopná pořádně zachytit a prohlédnout a přestat to následovat, ztotožňovat se s tím. Něco mě pořád nutilo někam jakoby “utíkat”, což vedlo k napětí a bralo mi to energii. Těžké popisovat komplexnost toho, co vše se v mé hlavě odehrávalo. A pak přišel koronavirus. Vnější svět se zastavil. A mně vzniklý prostor přinesl nečekanou a jedinečnou možnost sledovat své myšlenky a procesy v hlavě z úplně jiného úhlu.Popis vnitřní změny
Nedlouho před pandemií se mi podařilo konečně prohlédnout, uvědomit si, jak sama sebe soudím, co se týče mého těla a zdraví. Ale pořád to nebylo “ono”... “utíkání” a napětí přetrvávalo.
S příchodem proti-pandemických opatření přišlo napřed jedno velké “wau”, když navzdory panice a zmatenému dění kolem v prvním týdnu “lockdownu” mně zaplavila nečekaná hřejivá vlna pocitu bezpečí, podpory a vědomí, že jsem na správné cestě (meditace!). A duchovní vedení, o kterém jsem často slyšela od Bhagata na seminářích, se pro mě stalo náhle o mnoho reálnějším. Týjo. Díky! Velká vděčnost.
No a pak ten kritik v hlavě, kterým jsem se pořád nechávala někam honit a bičovat. Už jsem z něj fakt byla někdy zoufalá a kritizovala se i za to, že ho pořád ještě žeru :) A pak se vše kvůli viru skoro zastavilo a kritikovi najednou došly argumenty, chachá … a já ho byla schopná konečně víc prohlédnout. Najednou nebylo kam chodit ani se honit… a co hrozného se stalo? Nic! Ba naopak, bylo to úplně v pohodě, vlastně úleva, klídek (aspoň uvnitř mě), … Vidíš, jde to i bez akce, kritiku jeden. Náhle jsem věděla, že se odehrála důležitá změna.
7.6.2020
Vendula Strádalová www.vendula-stradalova.com
Co se stalo
Svět se trochu zbláznil a ve strachu z nového viru se ... zastavil. V Číně se objevil nový koronavirus a dostal se do Evropy. Státy jeden po druhém postupně začaly zavírat hranice a zavádět proti-epidemická opatření. Život se zpomalil, skoro všechny obchody zavřené, zábavní místa zavřená, spousta lidí začala pracovat z domova, skoro nikam bychom neměli chodit … a mně to přineslo nečekaný prostor pro hluboké vnitřní změny.Jak k tomu došlo a co tomu předcházelo
Sledováním toho, co se ve mně a v mé hlavě děje, se zaobírám už dlouho. Že mám silného “vnitřního kritika”, jsem pochopila už před pár lety. Postupně jsem začala poznávat, vnímat a odhalovat, za co vše se v životě soudím či kritizuji. Jenže, on je kritik hodně přizpůsobivý a mazaný. To nás Bhagat kdysi varoval. A měl pravdu.Porod synka mi hodně pomohl začít konečně pořádně zpomalovat a vystupovat z akčního principu, mužské energie, kterou jsem žila vesměs před porodem... a přeorientovávat se do ženského receptivního principu. Jenže pořád nějaká část uvnitř mě mi nedovolovala zpomalit plně a jen tak být, užívat si tu pomalou životní fázi s miminkem. Neustále tam někde na pozadí šrotovaly (mj.) pocity, že by něco mělo být jinak, než je; pochyby, že to, co dělám, není dost, nebo dost dobré; pocity, že mi (venku) něco uniká; a hlavně představy, co bych všechno “měla” dělat/ zvládat - synka všemožně rozvíjet a socializovat, cestovat a navštěvovat přátele, podnikat výlety, chodit na hřiště a potkávat ostatní maminky, taky jak s prací, dodělat nedokončený projekt nebo vyřešit, čím se budu živit, když se nevrátím do původního oboru… No prostě pořád něco, co jsem nebyla úplně schopná pořádně zachytit a prohlédnout a přestat to následovat, ztotožňovat se s tím. Něco mě pořád nutilo někam jakoby “utíkat”, což vedlo k napětí a bralo mi to energii. Těžké popisovat komplexnost toho, co vše se v mé hlavě odehrávalo. A pak přišel koronavirus. Vnější svět se zastavil. A mně vzniklý prostor přinesl nečekanou a jedinečnou možnost sledovat své myšlenky a procesy v hlavě z úplně jiného úhlu.
Popis vnitřní změny
Nedlouho před pandemií se mi podařilo konečně prohlédnout, uvědomit si, jak sama sebe soudím, co se týče mého těla a zdraví. Ale pořád to nebylo “ono”... “utíkání” a napětí přetrvávalo.S příchodem proti-pandemických opatření přišlo napřed jedno velké “wau”, když navzdory panice a zmatenému dění kolem v prvním týdnu “lockdownu” mně zaplavila nečekaná hřejivá vlna pocitu bezpečí, podpory a vědomí, že jsem na správné cestě (meditace!). A duchovní vedení, o kterém jsem často slyšela od Bhagata na seminářích, se pro mě stalo náhle o mnoho reálnějším. Týjo. Díky! Velká vděčnost.
No a pak ten kritik v hlavě, kterým jsem se pořád nechávala někam honit a bičovat. Už jsem z něj fakt byla někdy zoufalá a kritizovala se i za to, že ho pořád ještě žeru :) A pak se vše kvůli viru skoro zastavilo a kritikovi najednou došly argumenty, chachá … a já ho byla schopná konečně víc prohlédnout. Najednou nebylo kam chodit ani se honit… a co hrozného se stalo? Nic! Ba naopak, bylo to úplně v pohodě, vlastně úleva, klídek (aspoň uvnitř mě), … Vidíš, jde to i bez akce, kritiku jeden. Náhle jsem věděla, že se odehrála důležitá změna.
Jak se touto transformací změnil můj život. Proč byla transformace důležitá
Ta změna je stále ještě v procesu. Jak se svět opět pomalu vrací do akce, kritik by si rád zase vzal své místo zpět. Ale já už pochopila, že mám možnost volby a nemusím ho následovat. Vyžaduje to ode mě ještě docela dost bdělosti, ale zkušenost z “karantény” mi pomáhá se vědomě zastavovat a reagovat jinak než v minulosti. Vnímám, že je pro mě lehčí naladit se na sebe a neřídit se (jen) podle okolí (a kritika). Přináší to více klidu a energie do mého života.7.6.2020
Vendula Strádalová www.vendula-stradalova.com
Další příspěvky o osobní transformaci:
- Osobní transformace Zdeňka. Malováním proti strachu a úzkosti.
- Osobní transformace Martin Halama. Slunce uprostřed Vesmíru.
- Osobní transformace Martina Sloupová. Z jednoho štěstí do druhého.
- Osobní transformace JaNina. Když utichne vše kolem nás a zůstane vděčnost a láska.
- Osobní transformace Václava Chrástková. Mezi nebem a zemí.
- Osobní transformace Michaela Čápová. Hlava plná tajemství.
Další příspěvky mimo soutěž:
- Lucie Navarová. U zubaře ke znovuzrození.
- Lucie Navarová. Bouračkou ke svému poslání.
- Svatojakubská cesta Lucie Navarové.
- Osobní transformace Tomáš Michal. Vision quest.
- Osobní transformace Markéta Hrabalová. Biodanza mě pozvolna úplně proměnila.
- Má osobní cesta k sebevědomé ženě. Kamila Gaia.
- Jak jógové studio v Králově Dvoře procházelo korona krizí
- Osobní transformace Kamila Burdová. Atopický ekzém.
Od členů týmu Letacek.cz
- Osobní transformace Petra Frenz. Výpověď je vlastně super!
- Osobní transformace Nishkam. Meditace.
- Osobní transformace Magdaléna JP. Zázraky se dějí.
Komentáře