Moje první zkušenost s rodinnými konstelacemi. Marcela Pešková

Psal rok 2000. Byla jsem 17 let vdaná, chodila do práce a vychovávala s manželem tři děti. Žila jsem podle pravidel převzatých od společnosti, snažila se naplňovat očekávání svého okolí, být milá a vstřícná. Věřila jsem, že je to cesta ke štěstí. Z vnějšího úhlu pohledu se zdálo, že vše funguje, jak má a že se mi nic zvláštního neděje. Já se ale po narození třetího dítěte začala postupně cítit víc a víc opuštěná a prázdná. Měla jsem pocit, že se na život dívám odněkud „ze zálohy“ a že se ho neúčastním. Bylo to frustrující. Objevily se úzkosti a deprese, přidaly se problémy ve vztahu s partnerem a při výchově děti jsem stále častěji selhávala. Způsob, jakým jsem fungovala, se stal neudržitelným. Můj svět tak, jak jsem ho měla do té doby poskládaný, se hroutil. Ocitla jsem se v krizi.

Hledání cesty

Odmítla jsem brát antidepresiva a byla rozhodnutá, pátrat po příčinách svých potíží. Hltala jsem jednu knihu za druhou a v oblasti psychologie a spirituality hledala odpovědi na otázky, které mi vířily v hlavě. Nastoupila jsem do pětiletého psychoterapeutického výcviku, docházela na individuální terapii a zpracovávala roky potlačované emoce.
Souběžně s tím jsem se zúčastnila víkendového setkání, které bylo zaměřeno na práci s „vnitřním dítětem“, a tam jsem se od jedné z účastnic dověděla o metodě rodinných konstelací. To málo, co mi o nich sdělila, mě natolik zaujalo, že jsem se rozhodla prozkoumat další možnost, jak se v životě posunout.

Moje první setkání s metodou

Brzy na to jsem s očekáváním i obavami z neznámého vyrazila na první večerní seminář rodinných konstelací. Nikoho jsem tam neznala, a tak jsem si sedla do rohu místnosti, abych byla co nejméně vidět, a s napětím pozorovala, co se bude dít. Setkání začalo krátkým teoretickým úvodem a hned na to byl vybrán jeden účastník, aby mu byla postavena jeho konstelace. To, čeho jsem při ní byla svědkem, ve mně vyvolalo pocity překvapení a údivu. Poprvé jsem si uvědomila, jak velký vliv můžou mít osudy předků na náš život. Do té doby jsem o tom nikdy takhle nepřemýšlela. Celý proces i vedení lektora ve mně vzbudily důvěru a já se se zájmem přihlásila na víkendový seminář. 

Moje první rodinná konstelace

S nadějí na změnu v životě jsem dorazila v sobotu na setkání a byla vybrána, aby mi byla postavena moje první konstelace. Lektor se mě vyptával na neobvyklé osudy členů mého rodinného systému jako třeba rozvod rodičů, brzká úmrtí atd., a já jsem uvedla smrt dvou mladých otcových bratrů a jednoho z matčiny strany. Všichni tři padli ve válce. Pak mě lektor vyzval, abych za sebe vybrala z přítomných žen jednu, která mě bude zastupovat v konstelaci. Dále pak nějakého muže za mého manžela a také zástupce za moje rodiče a ty tři bratry. Pak jsem je všechny intuitivně rozestavila v prostoru. 

Mezi zástupci se to dalo do pohybu. Rozehrálo se cosi, co mě hluboce zasáhlo. Uvědomila jsem si loajalitu, která mě pojí nejen s nejbližšími osobami v rodině, kde jsem vyrostla, ale i s osudy ostatních členů rodové linie. A přestože jsem se s bratry mých rodičů nikdy nesetkala, na hlubší rovině jsem se s jejich tragickými osudy cítila hluboce spjata. Smutek ze ztráty, pro který neměli jejich nejbližší v době jejich smrti dostatek prostoru, se přenesl až do mého života.

Co se změnilo v mém životě

 Domů jsem si odnesla pocit, že se ve mně všechno přeskládává. Chaos se postupně začal proměňovat v klid a ten se propisoval i do mého prožívání. Ubylo konfliktů s mým mužem a s dětmi a výrazně se zmenšila i úzkost v uzavřených prostorách. Celkově jsem se cítila volněji. Navíc tři měsíce po konstelaci jsem si s překvapením uvědomila, že mě od té doby také nenapadla myšlenka, která ve mně čas od času vyvstávala: „Nemáš právo žít.“ Odtruchlením ztráty v rodě sama od sebe zmizela a už se nikdy neobjevila.

Jak to funguje

Metoda konstelací nechává na chvíli "ožít" osudy z historie rodu, a tak umožňuje vnést do rodinného systému novou informaci a změnit vliv, kterým na nás působí. Díky tomuto procesu jsem mohla vejít do kontaktu s dlouhodobě neřešenými tématy z minulosti a zvědomit hlubší vlivy, které působily na moji výchovu a tím i na život v dospělosti. Tak se mi otevřela cesta ke smíření/odpuštění a já mohla transformovat smutek v přijetí a lásku. Ten prožitek se ale jen těžko popisuje slovy. Je to něco až „posvátného“ a nepřenositelného.
 

„Vděčíš-li někomu za život, vděčíš mu za to nejcennější.“

Ještě stále si někdy s vděčností vzpomenu na situace, ve kterých jsem se díky této metodě mohla zástupně setkat s mými předky např. s otcem mého otce, kterého jsem nepoznala a který zemřel náhle, když bylo mému tátovi 12 let. Nikdy nezapomenu na to hluboké pouto lásky, které mě s dědou spojovalo. Tu situaci mám stále před očima, jako by to bylo včera. 

Za co vděčím konstelacím

Konstelacím vděčím za skutečně radikální proměnu svého pohledu na sebe, svět i vztahy v něm. Tyto zážitky a vědomí léčivé síly, která díky konstelacím může začít proudit do našich životů, mě přiměly k tomu, že jsem časem (od roku 2006) skrze tuto metodu začala provázet další zájemce o osobnostní rozvoj. Díky empatii, kterou jsem v sobě časem prohloubila, nabízím provázení ve složitých životních situacích i formou individuálního setkání. 

Další odkazy

• Co jsou rodinné konstelace

 

Komentáře

zatím žádný. Napište svůj komentář jako první - klikněte zde.