Zrovna nedávno jsem si říkala, jaký jsem žila život, do doby, než jsem se potkala s Ho oponopono. Jak by se dala popsat ta proměna, ten proces, který mě Ho oponopono naučilo a jak mě změnilo.
Svůj pohled zpět budu spíše popisovat jen v jeho zásadních bodech, aby bylo zřejmé, jak metoda s člověkem pracuje. Respektive s částí člověka. Vše, co popisuji, je moje osobní zkušenost, tedy můj pohled na vliv Ho´oponopono na člověka.
Je to vcelku jednoduchá práce s Ho oponopono. Důležitá je ale příprava na tuto práci. Dlouhá léta jsem pracovala jako účetní, a tak bych to přirovnala – k celoročnímu účtování, a jako velká příprava na účetní závěrku. Ta účetní závěrka je právě jako použití Ho oponopono. Ale předtím, než ho můžeme použít, musíme mít data k práci, musíme se řádně připravit, vše překontrolovat, a zanalyzovat, než tu konečnou závěrku spustíme, a uzavřeme tak, abychom se již do uzavřeného nemuseli vracet. Ano, Ho oponopono je trvalé uzavření něčeho, k čemu se již nemusíme vracet. Je to trvalé. Pokud je v uzavřeném něco třeba opravit, otevřeme, opravíme, a opět uzavřeme.
V čem tedy tkví příprava? A co vlastně Ho oponopono dělá? Ho oponopono znamená v překladu – dělat správně správné. Dlouhou dobu jsem tomu nerozuměla, a tak se pokusím nastínit, tak jak to nyní vnímám. To „správné“ bych přeložila jako „život“ a „správně“, jako „žít“. Tedy – pro mě to znamená žít život – správně. Zvláštní věta, ale – čtěte dále a vysvětlím.
Každý člověk má svůj příběh. Každý ho má jiný. To je první věc, kterou je třeba si uvědomit. Svůj příběh. Znamená to začít se zabývat sám sebou. Když pracuji s někým, kdo se chce Ho oponopono naučit, začínáme hledáním příběhu. Zkoumáme situace, které se nám v životě děly, a dějí. Zkoumáme, jaké situace zažívali naši rodiče, a další naši předci. Rody, ze kterých pocházíme je pro Ho oponopono velmi důležitý. Ten, kdo vlastní svůj rodokmen, má velmi mnoho informací pro svůj příběh.
Dobře, jdeme tedy dál, máme příběh, náš příběh. Ten obsahuje nějaký druh emoce, která nás bude zřejmě doprovázet celý náš život. Emocí je velká škála, a tak naše práce je najít, která emoce (negativní) nás celý život provází. S tou, nebo s těmi emocemi pak pracujeme.
Já jsem si pro sebe rozdělila člověka na tři části. Na část emoční, fyzickou a božskou. Emoční část je právě ta, která nás nejvíce zajímá. Po většinu času našeho života nás totiž často ovládá. V emoční části, která je pro náš život v určitém časovém úseku velmi důležitá – je uložena emoce, nebo jsou uloženy emoce, které nás vedou – jako kormidlo – naším příběhem.
Tady trošku odbočím. Celá havajská filosofie Huna, které je Ho oponopono součásti respektive (PONO), pracuje s variantou, že nežijeme pouze jeden život. Tedy pracuje s reinkarnací. Dále s tím, že náš život má již osud, který je daný, ale ne ze 100%. Také zde vstupuje spousta přírodních zákonů, které se touto filosofií prolínají, mimo jiné zákon příčiny a následku neboli Karma. To všechno ovlivňuje náš příběh, který má naplánovány základní situace v našem životě již před naším narozením. Tedy je nám vybrán ten správný rod, do kterého se narodíme, abychom mohli prožít přesně takový život, jaký máme v plánu. V našem plánu hraje velkou roli emoce, kterou nebo které si jdeme ve svém životě prožít. Ta je uložena do naší emoční části a naším příběhem nás provází. Jakým způsobem, není v tomto kontextu důležité, důležité je vědět, že součástí nás je takzvané emoční tělo.
Náš příběh můžeme prožít i ve velmi ranném věku, ale i ve starém věku. Také ho nemusíme prožít plně, protože se některým situacím bráníme. Říkáme jim problémy. Ho oponopono nezná slovo problém. Slovo problém se překládá jako úkol. Náš život je tedy jen řada nějakých úkolů. A jak říká Ho oponopono – když máš nějaký úkol, musíš ho splnit. A když ho máš za sebou, bud rád, jinak bys ho měl ještě před sebou. Když svůj příběh prožíváme, řídíme se a posloucháme naše emoční tělo. Ale. Nastane-li konec našeho naplánovaného příběhu, co se děje potom? Poté, co jsme splnili naše úkoly – náš příběh, můžeme naše emoční tělo takzvaně „uspat“. A na to nám právě slouží Ho oponopono. Je to takový uspávač emočního těla. Když uspíme, emoční tělo, může se probudit naše božská část v nás.
Emoční tělo – se nezajímá o naše fyzické tělo a komunikuje s naším podvědomím, kde je uložen jeho základ. Božské tělo se velmi zajímá o naše fyzické tělo a komunikuje s okolním polem, tedy zvenčí. Lze tedy velmi dobře rozeznat, jaká část nás je zrovna u našeho pomyslného kormidla. Naše emoce jsou ten správný ukazatel, náš semafor.
Ho oponopono vlastně čistí naše emoce, naše emoční tělo takzvaně „vymaže“. Pak teprve může do našeho života zavítat tvořivost a inspirace ve formě nových nápadů.
Nastíním tedy, jak člověk může využít ho oponopono a postup, který využívám já jak pro sebe, tak s těmi, kdo se chtějí ho oponopono naučit.
-
Zastavím se a udělám si revizi svého života, jak se cítím a jak se mám, jak žiju – zjistím svůj příběh
-
Rozhodnu se, že chci něco změnit, pokud jsem se svým životem nespokojen
-
Začnu se pozorovat, a uvědomovat si své emoce po celý den, začnu si uvědomovat své emoční tělo
-
Pak mám materiál pro cvičení Ho oponopono, a mohu si svůj život uvědomit a pochopit ho, a tím laskavě a nenásilně změnit
Já osobně jsem prošla ohromnou proměnou, kterou vidím já sama na sobě, na svých reakcích, na svých emocích, na svém zdraví, na svých návycích, na energii, kterou nyní mám ve svém životě.
Moje emoční tělo bylo v zásadě nastavené na emoci zrady, ponížení, a odmítnutí. Tedy žádné jednoduché úkoly to nebyly. V mém příběhu byli lidé, kteří tyto emoce nechali prožít mě, ale i já jsem „zařídila“ aby tyto emoce prožili i další souputníci v mém příběhu. Jedna část dělat správně správné.
Tím, že mám své emoční tělo zpracované – nemusí mě již ovládat, protože svůj příběh jsem již prožila, a mohu žít život, který již není mým plánem, nýbrž takový, který tvořím já – z inspirace, a ne ze svých zkušeností. Mizí negativní emoce, negativní zkušenosti, vidíte ostatní lidi jinak, tedy skutečně je vidíte, nevidíte je přes filtr svých předsudků a emocí, či názorů a v neposlední řadě zkušenosti z minulosti. Mizí potřeba mít pravdu, mizí potřeba mluvit, ale nastává schopnost poslouchat, bez vyjadřování souhlasu či nesouhlasu. Člověk vidí život jinak, z perspektivy příběhů těch všech ostatních lidí kolem nás. Najednou se můžou projevit dary, které každý člověk má, ale které se nemohou projevit, když máme plnou hlavu emocí, z našeho emočního těla, které již nemusí tyto emoce produkovat. Ono ale nic jiného neumí, je tedy zcela na nás a našem rozhodnutí, zda s ním něco uděláme.
Metoda sama o sobě je to velmi jednoduchá, a myslím, že i hodně známá. Mnohokrát jsem slyšela, „to jsou ty čtyři věty? Tak to mi nefunguje“. Ano, metoda je to velmi jednoduchá, ale cesta k jejímu správnému použití nemusí být jednoduchá pro každého a tím pádem ne každému musí fungovat. Nutno také říct, že to, jestli Vám Ho oponopono pomůže, či ne, není vůbec na nás, je to na tom něčem, co nás přesahuje a také – zda již máme „hotovo“.
Často vidím lidi, kteří namísto aby tvořili a žili – živoří a sledují slevy, seriály, či politické boje, případně se v nich i angažují, žijí v různých druzích strachů. Ale to není život, život se má žít, tvořit a náš velký úkol na tomto světě je, navrátit se do stavu harmonie a štěstí. Dobrá zpráva je, že tuto schopnost má úplně každý. Ne každý to ale ví. A to je druhá část dělat správně správné.
Kdo by chtěl projít přípravou a vyzkoušet si Ho oponopono na takovém malém českém Havaji, nabízím týdenní pobyt, kde proběhne jak důkladná příprava, tak použití Ho oponopono. Týden, který jsem nazvala „Hledání plamene života“, jsem zvolila ze své zkušenosti, jako minimální dobu, kdy se dá emoční tělo a příběh hezky a v pohodě zpracovat, vyslechnout si celou filosofii, která je třeba k lepšímu pochopení krásného havajského praktikování Ho oponopono. Po pochopení a naučení se tohoto již jednoduchého cvičení si můžete praktikovat sami, a tak si pomáhat až do konce Vašeho příběhu, který již budete tvořit – vedeni kreativitou, novými nápady, tvořením, namísto jednání na základě minulosti.
Také je možné se účastnit víkendové akce, nebo i jednodenního semináře na téma Ho oponopono a jeho fungování, filosofie. Vše na mých stránkách www.odalpencin.cz
Prošla jsem kurzem Ho oponopono s panem Joe Vitalem, tedy jsem pro práci s Ho oponopono cetifikovaná. V USA je tato metoda hrazena zdravotními pojišťovnami.
Martina Sloupová
Autorka článku: Martina Sloupová
Mám ráda, když jsou lidé šťastní a dělají, co mají rádi. Protože mě se v životě přihodilo obojí, snažím se ukázat druhým, že vše je možné i přes veškeré překážky. V tom vidím mé poslání. Moje motto zní: "Nic není nemožné" a "Nikdy to nevzdávej".
www.odalpencin.cz
Komentáře
zatím žádný. Napište svůj komentář jako první - klikněte zde.