Napište svůj komentář

Jsme vděční, že nám Lucie poslala svůj druhý silný zážitek osobní transformace. Nejdřív zástava srdce a teď? Bouračka. Další osudový okamžik, který Lucii jasně ukázal, co má být její poslání.

První osobní transformace Lucie byla zástava srdce u zubaře na 2 neskutečné minuty. Osobní transformace Lucie Navarová. U zubaře ke znovuzrození.  A druhá? Bouračka. Až nás mrazí. A děkujeme Lucii ještě jednou za její otevřenost a sdílení hlubokých prožitků. Redakce Letacek.cz

Od doby, co jsem se naučila řídit, cítím se za volantem ve svém živlu. Mám pocit, že „jezdím jako chodím“. Přirozeně, bez obav, ale s plnou pozorností. Dokážu vycítit záměry ostatních řidičů a včas se vyhnout kolizi. Baví mě i delší cesty – s radostí jsem vyrazila na víkend do Burgundska, ale i na delší pobyt k Atlantiku. Nikdy mě nenapadlo, že bych mohla mít nehodu – v autě jsem nikdy neriskovala.

To ráno, před 12 lety, jsem se chystala na běžnou cestu do Jablonce nakoupit komponenty na tvorbu šperků. Svou neobvyklou nervozitu jsem se rozhodla ignorovat. Dokonce jsem i rychle ukončila kamarádčin telefonát s neurčitým pocitem, že mám být někde „včas“. 

K osudové srážce došlo asi do půlhodiny, kdy jsem pomalu projížděla neznámou čtvrtí, tenkrát ještě bez GPS. Na chvilku jsem zaměřila pozornost na název ulice vlevo. V příštím okamžiku mi čelní sklo v místě spolujezdce prorazila lidská koule! Schoulené tělo se odrazilo a obloukem dopadlo na silnici. S hrůzou jsem do morku kostí procítila, že to není sen. Byla jsem přesvědčená, že musí být mrtvý.

Prudce jsem zabrzdila, vyletěla z auta a vyskakováním se vztyčenýma rukama zastavila dvouproudý provoz. Můj autopilot. Vůbec jsem nevěděla, co dělám. Pak jsem běžela k němu. Žije! Položila jsem mu ruce na kolena a hladila je. Nechápu, že si to nechal líbit. Ptala jsem se ho, odkud je. Seběhli se lidé. Někdo zavolal sanitku. Ještě jsem mu hlavu podložila rudo-zlatým brokátovým polštářem, co jsem sebou vozila.

Když ho odvezla záchranka, vrátila jsem se do auta, abych počkala na policii. A teprve tam se mi spustila lavina slz. Z nekonečné hlubiny... Měla jsem pocit jakoby s tím proraženým čelním sklem praskla i ledová krusta kolem mé zapomenuté bolesti. Někdo mě přišel utěšit. 

A právě v té nejhorší chvíli mého života – v naprostém zoufalství a beznaději – se mi v hlavě vynořila úplně jasná vize toho, čemu se mám věnovat. Bylo to tak absurdní a překvapivé, že jsem to nejdřív vůbec nechápala. Co můžu mít já, která nemám děti, společného s matkami nemocných dětí? Jak bych jim zrovna já mohla rozumět a podporovat je? Nemám k tomu ani vzdělání ani zkušenosti...

Odpovědi přišly o mnoho let později. Třeba i od jedné ženy ve vedení motolské nemocnice: „Vy máte prostě přinášet radost a potěšení!“. 

A tak se zrodil HOLD UP nadační fond. 24. února 2021 oslavil své první narozeniny.  
 

Další články Lucie:

• Osobní transformace Lucie Navarová. U zubaře ke znovuzrození.
• Svatojakubská cesta Lucie Navarové